2023 Autor: Lily Ayrton | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-05-21 17:18
Všechno se stalo nějak samo. Prakticky jsem neudělal nic pro to, aby mi věnoval pozornost. A obrátil se
Po pravdě řečeno, věděl jsem o tom od prvního dne, ale byl jsem zmaten jeho způsobem mlčení, i když jsme byli sami. Nakonec, když jsem se unavil tím, že jsem se ztratil v domněnkách, přešel jsem k rozhodnějším činům než k malátným pohledům a příležitostným komplimentům. Přesněji jsem chtěl jít. Ale dostal se dopředu. A nějak se to všechno stalo rychle, zapadalo do 4 hodin. Pravděpodobně to říkají: vzájemná přitažlivost … Fyzicky jsem cítil, jak prostor mezi námi jiskřil a praskal a procházel elektrickými výboji.
Nelitoval jsem, co jsem udělal, i když mi přišly na mysl myšlenky na mého muže, se kterým žiji už 2 roky. Bolest svědomí byla brutálně potlačena, hnána tam, kde dodnes nemohla najít cestu ven.
Nesplnil žádný ze svých slibů. Nezeptal jsem se. Pak bylo jeho číslo zaregistrováno v mém telefonu. K čemu? Takže pro každý případ. Další schůze se konala o 3 týdny později. Tentokrát to trvalo 20 minut. Ne, nemyslíte, udělali jsme to všechno včas. Přesněji řečeno, všechno zvládl.
Nevím, co mě k Němu přitahovalo, protože jsem s ním nedostal fyzické uspokojení, je stále těžké to udělat za 4 minuty (nepřeháněl jsem, před tímto incidentem jsem nepotkal muže, kteří to tak potřebovali) málo času). Navíc jsem se s Ním necítil pohodlně a snadno. Byl drsný, neusmíval se, nežertoval. Snažil jsem se ze všech sil, aby se usmál. A tvrdohlavě mě přiměl považovat se za idiota.
Pak zmizel. Nevolal jsem mu, a ne proto, že bych se bál zasahovat, ale jednoduše proto, že jsem se cítil dobře i bez jeho volání. Ale někde uvnitř jsem se urazil, že ty elektrické výboje už mezi námi nebudou běžet, že se se mnou tak snadno rozloučil a nehledal schůzku, ani pomíjivou.
Když jsem slyšel jeho jméno, chtěl jsem se s ním setkat, abych ukázal, že netrpím. Není to sofistikovaný smysl pro masochismus? Aby srdce při pohledu na Něho bilo rychleji, je podle názoru mozku nesmyslné.
Neviděl jsem ho měsíc. A jednoho dne do něj narazila. A místo toho, aby prošel kolem jako obvykle, mě chytil za ruku a vtáhl do auta. Říct, že jsem byl překvapen, nic neříkat. Ten, obvykle tak zdrženlivý a chladný, obával se, že se o našem spojení nikdo nedozví, mě bez okolků přetáhl přes nádvoří a ignoroval kuřáky na verandě.
- Proč jsi nebyl viděn? Bylo ti špatně?
- Ne, pracoval jsem jako obvykle.
- Chyběla jsi mi. Co se mnou děláš? Děláš si legraci?
- Z hlediska?
- Snažím se na tebe nemyslet, snažím se zapomenout na tvůj dotek. Ale něco jsi mi udělal. Nyní se probouzím se strachem, že řeknu vaše jméno. Vy …
- Myslím, že jsi blázen.
Poprvé jsem mu říkal „ty“o to víc si dovolila takovou svobodu jako „psycho“.
- Pojď ke mně dnes.
- Nemůžu. Víte, že se ve vašem bytě cítím nepříjemně. Moje aura neodpovídá auře vaší manželky.
Když jsem se snažil všechno přeložit do žertu, cítil jsem, že to tentokrát bylo mnohem horší. Neusměje se, ještě více se naštve. Pak jsem pocítil pocit, ze kterého se mi točí hlava, mé tělo je plné nebývalé síly a v očích se mi objevil šílený lesk. Cítil jsem sílu. Moc nad člověkem, Moc nad člověkem. Nejsladší síla pro ženu.
- Musíte přijít. Jinak se zblázním.
Kdybyste jen věděli, jak dlouho jsem čekal na okamžik, kdy jsem se na toho muže ledovým pohledem jen podíval a důstojně vystoupil z auta, aniž bych odpověděl. Čekal jsem na něj. Ti, kteří říkají, že moc je opojná, mají pravdu. Zbytek dne jsem byl v alkoholickém deliriu. Avšak i v následujících dnech.
Když už o spiknutí nemyslel, zavolal mě ráno v autě a odjel do práce a večer z práce. Na oběd jsme šli do místní restaurace. Pokud jsem potřeboval někam jít, nebyly s tím žádné problémy. Mohl bych být rozmarný, zlomyslný, říkat ošklivé věci. Z toho jeho tvář vzala výraz úplného zoufalství. Vypadal jako muž, který je zabit heroinem. Bez něj to tak bolí a s ním to bolí ještě víc. Bolestivá vášeň. Nemohl se dočkat, až ke mně večer přijde. Mohl jsem ho držet na dálku několik týdnů, neodpovídat na volání, jet autobusem do práce, ignorovat jeho textové zprávy. To mě posílilo.
Jednou jsem se nudil. Unavený jiskrou jeho neobvyklých očí, unavený poslušností a ochotou splnit jakýkoli rozmar. Byla tu kocovina. A řekl jsem mu o tom.
xxx
Bojím se. Bojím se toho muže. Kousne se mi do mozku, vyčerpá a paralyzuje ho. Nedovoluje mi žít tak, jak jsem žil dříve, před Ním. Každý vidí, že se mnou něco není, v mém hlasu už není úsměv, smích a radost. Koneckonců nevědí, že se bojím příchodu večera, kdy ho znovu uvidím, jak stojí před mým vchodem. Nyní mi dává příležitost pochopit, že ve všem jsem na Něm závislý.
Musel jsem opustit svého milovaného, protože mu stál v cestě. Noční hovory, nekonečné SMS, neočekávané návštěvy. Kdo to vydrží? Nečekal jsem, až můj milovaný bude vědět všechno. Právě jsem přerušil náš vztah pod záminkou, že jsem z toho druhého unavený. Jsem opravdu unavený, jen z Něho. Dal bych cokoli, abych vrátil čas a nepoznal Ho.
A včera řekl, že mě zabije. Nemysli si, že tu není romantismus. Nechystá se mě zabít ze žárlivosti nebo proto, že mám raději někoho jiného. Chce mě jen zabít. Nyní každý den čekám. JAK to udělá, je známo jen jemu. Ale že to UROBÍ, to vím jistě.
